27. 6. – 6. 7. 2019, Lomnice v okrese Brno-Venkov a okolí
Sedmadvacátý ročník nejdelšího i nejtěžšího českého etapového běžeckého podniku se silným mezinárodním záběrem přinesl, asi nejen pro mne, zajímavou novinku. A to možnost v rámci té kratší „mini“ varianty běžet kterékoliv tři etapy z celkových sedmi (místo opakování dříve povinné první, čtvrté a sedmé).
Lomnickou jsem odmítl, dobře ji znám, Boskovická letos nevyšla, i začínal jsem tou třetí v pořadí, úterní Blanenskou. MUM jak vyšitý, sluníčko, vedro (okolo třiceti nad nulou) a těžký terén nahoru-dolů. Neseděly mi ale svinské louky! Naopak příjemným byl závěrečný finiš, díky němuž jsem to zachránil pod pět hodin.
Bystřickou páteční etapu už jsem běžel taky, na MUMu jako vůbec první. Tudíž jsem ji zařadil opět. Satanžel bez UltraLibora Svozila, jenž chyběl vůbec! Kombinoval jsem svižnou chůzi ve stoupáních s během v ostatních pasážích, Bystřická se pro mne stala nejhezčí etapou závodu také s nejlepším počasím i časem.
A nakonec sobotní sedmá Cimrmanova, na dvě kola. Na start mne poslali v osm ráno; to se ukázalo jako dobrý taktický tah vzhledem k tropickému vedru, které poté panovalo. Vím, kde jsem zpomalil a promrhal možnost mít letošní nejrychlejší etapu MUMu … Na té se ostatně ukázal další zástupce MK Seitl Standa Jančář.
Blanenská za 4:57, Bystřická za 4:40 a Cimrmanova za 4:43 – což znamenalo MiniMUM 3 ze 7 v celkovém čase 14:21 a pětadvacáté místo. Moravský UltraMaraton, jeho atmosféra, organizátoři a celá patra nadšenců, co se tam sjíždí, mne každopádně potěšily. Až by si jeden řekl, takové Keep it True v běžeckém světě!
Radek Luksza