Maraton v hlavním městě Německa má pověst jednoho z nejrychlejších na světe. Letošní 45. ročník to jednoznačně potvrdil. Vítězný Eliud Kipchoge časem 2:01:39 výrazně překonal světový rekord. A i členové našeho oddílu byli přímý svědci tohoto skvělého výkonu!
Po účasti na loňském maratonu ve Vídni vznikl nápad pokusit se o účast v Berlíně. Je to poměrně složité, protože zájem o účast v tomto závodě je obrovský. A tak pokud nemáte splněný přísný limit nezbývá než spoléhat na štěstí v podobě losu. Přihlásit se můžete jako jednotlivec nebo jako dvoj-trojčlenný tým. V našem případě jsme se rozdělili na dvě trojice. Vylosována byla ta ve složení Marek Škapa, Martin Hořínek a Vojtěch Gruchala.
V sobotu 15. září ráno jsme vyrazili autem směr německá metropole. Po bezproblémové cestě po polských dálnicích jsme dorazili na bývalé letiště Tempelhof, kde bylo Expo a prezentace. Ta proběhla bez problémů a startovní čísla byli naše. Po ubytování v hotelu kousek od centra jsme se krátce prošli okolím, abychom nasáli atmosféru města.
Vzhledem k tomu, že nemáme moc zkušenosti s podobnými mega závody, měli jsme menší obavy z logistiky ráno před startem. 40 tisíc lidí je pořádná masa. Ale vše bylo vzládnuto s německou pečlivosti a nebyl sebemenší problém. Vstup do závodního prostoru, šatny, vstup do koridoru atd. Všechno v klidu a v pohodě. Já jsem byl v první vlně, Martin s Vojtou ve druhé, která startovala o deset minut pozdějí.
Popisovat trat by bylo nošením dříví do lesa, protože většina z Vás závod sledovala v televizním přenosu. Široké bulváry, minimum zatáček, žádné kostky, skvělá atmosféra s jen minimem hluchých míst, 80 kapel kolem tratě. Když k tomu přidáte ideální počasí, pod mrakem a bez větru, nelze se divit, že v Berlíně padají rekordy jako na běžícím pásu. Sám jsem toho důkazem, protože časem 2:46:20 jsem si zlepšil osobák skoro o minutu a půl. Martin zaběhl čas 3:15 a Vojta, který v poslední době toho moc nenatrénoval se trochu trápil a do cíle doběhl za 3:56.
Martin se odpoledne vydal na cestu domů a já s Vojtou po malé regenerace do víru velkoměsta. Hlavním úkolem bylo doplnit ztracené síly a tekutiny. To se povedlo i když obsah našich peněženek se trochu ztenčil. Pondělí jsme věnovali důkladné prohlídce města. Prohlédli jsme si prezidentský palác, sídlo kancléřů i parlamentu, řadu kostelů, zdolali 285 schodů na věž Siegessaule a večer vyjeli výtahem na televizní věž. Do hotelu jsme dorazili ve stavu jako po dalším maratonu…
V úterý ráno jsem neodolal a zajel jsem se podívat na slavný Olympijský stadion, který hostil olympijské hry v roce 1936. Zbývající čas do odjezdu vlaku jsme věnovali prohlídce zbytku Berlínské zdi a památníku holocaustu. Obojí bylo velmi působivé. Na závěr pobytu jsme se vyfotili u symbolu Berlína Braniborské brány. Po sedmi hodinách cesty jsme pozdě večer unavený, ale spokojený a plný zážitků dorazili do Ostravy.
Marek Škapa