Druhý srpnový víkend si v Rajnochovicích dali sraz příznivci ultra trailů na startu stále populárnější (soudě podle rychlosti vyprodaných registrací) Hostýnské osmy. A není se čemu divit, trasa je tak akorát dlouhá (na mapě vytváří onu osmičku), hezky běhavá a přitom si nastoupáte své, občerstvovačky plné a usměvavé a pořadatelé se snaží vymýšlet různé doplňující aktivity, jako je třeba rodinný pochod. Letos se kromě již klasické osmy, běžela i protáhlá 108 s nočním startem z Vizovic. Letošní ročník patřil k nejpovedenějším, trasa byla zase trošku jiná a řekl bych, že lepší, počasí tak akorát pro slušné časy, ani vedra, ani bouřky, jako loni a předloni.
S úderem 8 hodiny ranní zazní povel ke startu a pomyslný had se uvede do chodu. Začátek je úplně jiný a na z minulosti známá místa se napojujeme až v Lázech. První část je řekl bych společenská – ahoj…ty jsi tu taky…ať ti to běží…hodně štěstí… Běžíme a popocházíme ve skupince s Pavlem Tabanyem a občas Markem Škarpou, a pozvolna polykáme úvodní kilometry. Od Lázů (10 km) se závodníci ustalují podle výkoností a už se až tak moc nepředbíhá. Od Tesáku (20 km) následuje subjektivně nejhorší úsek stoupání, klesání a stoupání na Jehelník (23 km) pak krásnou cestou nahoru a dolů do Chvalčova. To jsme na zhruba 27 km a vítá nás první pohostinná valašská občerstvovačka, následuje pár kilometrů lesem a jsme na Hostýně. Hlavou proběhne vzpomínka na studium teologie – Bůh není automat – a zapomínám na sliby typu „když to dobře dopadne, tak ….“ a nahoru posílám jen rychlé poděkování, že to letos krásně jde (loni jsem toho měl na Hostýně tak akorát) a valím si to dál. Na Obřany se jde letos jinak, takže míjíme mou oblíbenou studánku, ale to nevadí, protože letos žáden velký pařák a vody mám tak akorát. Je po poledni a další zastávkou má být Rusava (40 km), tak je čas pouvažovat co za polívku si pro nás tentokrát pořadatelé připravili. U Obřan se potkáváme s Ondrou Dominikem, kterého jsem předpokládal někde výrazně vepředu, mapa v ruce ale napovídá, že Ondrovi se Hostýnské vrchy líbí natolik, že si občas odskočil i mimo trasu, aby se náležitě pokochal. S Ondrou se různě míjíme a potkáváme až na Troják, tedy zhruba 50 km. Z Trojáku je to už jen z kopce a do kopce na Tesák, kde čeká další polívka a máme skoro konec. Ono skoro je na místě, protože nás čeká ještě něco mezi 9 a 10 km a hlavně dnes podruhé na Jehelník. I tentokrát to jde ale pozoruhodně lehce a pak už jen závěrečné klesání do cíle a k zaslouženému guláši v Rajnochovicích.
Opět se ukázalo, že dlouhé vzdálenosti jsou hodně o hlavě. Po loňské „katastrofě“, kdy mi v polovině odešel žaludek a následně došla „šťáva“, jsem si vzal tolik vlastního jídla, že bych mohl udělat další občerstvovačku (k radosti dětí, ale všechny čokoládové a oříškové tyčinky donesl zpátky domů) ale hlavně od sebe nic nečekal a jen prostě běžel volným tempem, nikam se nehnal, a nerval to na sílu a nějak to šlo, včetně toho předbíhání. Takže si to asi za rok zase zopákneme.
Martin Hořínek
PS: Pro doplnění časy našich členů: Iva Pachtová absolutní vítězka mezi ženami v H108 (112km) v čase 17:21:48. H8 (64km): Martin Hořínek 8:08:00, Tereza Gecová a Ondřej Velička 3. celkově v mixu 8:24:30, Ondřej Dominik 8:25:11 a Marek Škapa 8:25:12.