V sobotu 12. srpna to bylo přesně 100 let, co byl v Opavě odstartován Slezský marathon a na jeho počest se pustil David Bíbrlík z BK Ludgeřovice do organizování vzpomínkové akce. Chtěl tím uctít památku prvorepublikových borců, kteří se tohoto závodu zúčastnili. S pomocí se obrátil také na naši Petru Pastorovu a dokonce se mu podařilo najít sponzora firmu Unimerex, která pomohla k finančnímu zajištění. Celá akce také dostala charitativní nádech a účastníci mohli finančně podpořit Nadační fond Kulíšek, který pomáhá předčasně narozeným dětem.
Mnozí jsme vyrazili do Opavy odpoledním vlakem. Nejpočetnější skupinka účastníků nastupovala na zastávce v Ostravě Třebovicích, ale po trase přistupovali další a další vytrvalci. Ke Slezskému divadlu jsme dorazili s hodinovým předstihem. Skupinka účastníků se pomalu rozrůstala. Celé situace využil místní bezdomovec, který jako by z oka vypadl španělskému komikovi El Risitasovi neboli „Smějícímu se muži“. Chopil se své oprýskané rozladěné kytary a započal svou „One Man Show“ a doprovázel na ni svým jedinečným způsobem reprodukovanou hudbu, která vycházela z nachystané reprobedny.
V 16:36 hodin, na minutu přesně jako před 100 léty, odstartoval Otto Seitl tento vzpomínkový běh. Do města se tak rozpohybovalo asi 60 vytrvalců doprovázených několika účastníky na bicyklech. Protože nešlo o závod ani o umístění, mohl si každý zvolit své vlastní tempo. Trasa nebyla nijak značená, ale její popis, včetně možnosti nahrát si ji do mobilních zařízení či chytrých hodinek, byl zveřejněný na stránkách propagujících celou akci. Přesto to byl tak trochu „orienťák“ a bylo zábavné v cíli poslouchat, kdo kolik nakonec naběhal 😊. A ač opravdu nešlo o to, kdo vyhraje, tak kdybych měl někoho zmínit, byl by to Patrik Pastor, který ten den posbíral nejvíce „nej“. Nejdříve zakufroval, ztratil se hned za Opavou a ještě si to párkrát zopakoval. Naběhal zřejmě nejvíce kilometrů a přesto všechno dokázal být suverénně nejrychlejší a do cíle doběhl s velkým náskokem jako první.
Na trati byly dvě občerstvovací stanice. První v novém areálu v Kravařích Olšinkách a druhá u Jilešovic. Výběr občerstvení byl opravdu luxusní a určitě každý si tam našel nějakou svou mňamku, kterou se nakopl do dalšího výkonu. Další „žranice“ už probíhala v cíli na našem stadionu v Martinově, kde si účastníci mohli opéct špekáčky, dát vaječinu a hlavně doplnit tekutiny alko i nealko pivem…
Doběh na stadion byl stylový, když se obíhalo čestné půlkolečko a na závěr probíhalo čtyřmi nafukovacími bránami. Každý se tak mohl cítit a právem jako „vítěz“.
Celá akce tak byla velmi povedená. Nebylo z ní cítit určité napětí z výkonu a soupeření, které bývá na závodech, ale vše se odehrávalo v pohodovém a přátelském duchu. Velké díky tak patří především Davidovi, ale i všem ostatním, kteří se na celé akci podíleli.
Ondra