Rajecký maratón slavil v sobotu 40 let! Tento tradiční maratón na Slovensku díky letnímu termínu, kdy se pravidelně běhá v srpnu, nevynechal ani v době covidové. Je to třetí největší maratón na Slovensku a zcela právem si přivlastnil tyto tři přídomky – najťažší, najkrajší a najsrdečnejší. Jsem rád, že jsem mohl být u toho, letos už po sedmé. Přání bylo pod tři hodiny, vyšší cíle jsem neměl i s ohledem na to, jak se přehnané ambice na tomto těžkém maratonu, především díky letnímu teplému počasí, mohou vymstít. Kdo neběžel ať si to zkusí a kdo běžel, mi dá určitě za pravdu. Do Rajce se musí s respektem, obzvláště, když předpověď věští pořádnou opalovačku.
Kulaté výročí si žádá speciální hosty a pro letošek jim byl bratislavský rodák, manažer a organizátor atletických mítinků, třeba u nás Zlaté tretry, Alfons Juck. Pro lidi, kteří by se chtěli o této atletické ikoně dovědět více, doporučuji podcast na https://strekari.cz/podcasty/98-alfons-juck.html
Dalším překvapením na startu byl Zdeno Chára. Kdo by netušil, tak ikona slovenského hokeje, obránce s parametry ne zrovna běžeckými, který již absolvoval Bostonský maraton a nyní stál na startu rajeckého půlmaratonu, kde si připsal svůj první start “bežeckého preteku” na slovenském území. Jeho obří postava nešla přehlédnout a jeho běžecký výsledek (1:33:50) byl úctyhodný. https://cs.wikipedia.org/wiki/Zdeno_Ch%C3%A1ra
Po dřívějších letech se start posunul z desáté na devátou hodinu. Je to rozhodně lepší, ráno silnice není ještě tak rozpálená a ti rychlejší dobíhají před polednem. Další plus je zavřená cesta po dobu závodu, kde policie pouští pouze linkové autobusy, jinak máte celou cestu pro sebe. Pro běžce, kteří nechtějí ráno cestovat, je možné využít ubytování v tělocvičně ve vlastním spacáku za symbolických 5 eur. Osobně tuto možnost poslední roky využívám.
Od rána je na náměstí blázinec, chystají se stánky na odpolední den Rajce, vystoupení mají mažoretky, rozhovory s hosty, člověk se ani nenaděje a už stojí v koridoru a čeká na výstřel. Ten samozřejmě nemůže zaznít dříve, než dohraje slovenská hymna. Minutu před devátou vyjeli in-line bruslaři, kteří finišovali v Čičmanech (20 km). A o deváté vyběhlo zbylé startovní pole, maratonci, půlmaratonci a štafety do souboje s tratí, časem a neúprosným sluncem. Trať je tradiční a všem známá, okruh Rajcem a pak výběh po hlavní cestě směrem na Šuju, následuje Rajecká Lesná, kde se dělí půlmaraton s maratonem. Mezi Lesnou a Šujou je každoročně zaparkovaná dodávka s DJ, který tam vyhrává doslova na okolní lesy. Půlka odbočuje vlevo a maratonci peláší rovně na Fačkov. Tady bych rád zmínil, že co se fandění týče, tak Slovensko je o dobrých deset levelů jinde, než když běžím kdekoliv v Česku (osobně jsem zažil nejlepší atmosféru na maratonu v Košicích). Za Fačkovem se začne stoupat směrem do Čičman, kdo to nezná, měl by se nechat překvapit přímo v závodě. Můžu potvrdit, že to rozhodně stojí za to, je to taková maratonská odměna. V Čičmanech je obrátka, a to, co jste nastoupali, si teď můžete vychutnat v seběhu. Od třicátého kilometru pak začíná závod, ze stínu vyběhnete na rozpálený asfalt a stín hledáte jen těžko. V dáli fabrika Kofoly v Lesné, tam už to bolí a poslední kilometry od Šujy už bývají jen o vůli a často už tam běžci chytají křeče z vedra. Letos jsem zvolil rozumné tempo a zaběhl čas pod tři hodiny, bez jakékoliv krize (2:55:20). Bývaly tu i horší roky, sanitky, vrtulník ale letos vše proběhlo hladce. Vzdalo pouze 6 maratonců a doběhlo 198. V cíli už vás na náměstí vítá celý Rajec. Po doběhu tradičně medaile, poslední roky už kovová dřív se mi líbilo, že dávali symbolicky dřevěnou, kofola, bageta a birel.
Z našeho oddílu, který tu měl každoročně početnou účast jsem letos zbyl jen já a Radek Luksza, který si zapsal svůj 167. maratón s časem 4:29:34 a už určitě ladí formu na sobotní jesenický, kde tuto sběračskou jízdu v roce 2015 odstartoval.
Následovalo vyhlášení vítězů a nakonec program Velkého Rajeckého dne, Heligonica, Helenine oči, Smola a Hrušky a DJ Pedro a DJ Nuone, kterého jsem se už nezúčastnil :-).
Honza
Pár zajímavostí:
Mužský traťový rekord je 2:21:41 a drží ho ukrajinský závodník Janenko Sergej z roku 1996. Rajec vyhrál 3x v řadě a jediný kdo mu dokázal šlapat na paty, byl vynikající maratonec Rosťa Kolich, který v roce 1994 vyhrál s časem 2:22:53 což ale není jeho osobák z Rajce, protože ten zaběhl až v 1995 a to 2:22:35! Neméně kvalitní čas zde má i pořadatel Rohálovské desítky, komentátor běžeckých závodů a vynikající maratonec Ondra Němec, který v roce 1994 zaběhl 2:23:29. Od 1997 se časy vítězů propadly a nejblíže těmto fantastickým výkonům měl až v roce 2017 Tibor Sahajda, který v cíli zapsal 2:23:51.
Ženský traťový rekord patří Aničce Balošákové, kde se v roce 2001 časomíra zastavila na parádních 2:48:51. Celkově má 9 vítězství na tomto těžkém maratonu a něco mi říká, že ji Láďa Dvorský k jednomu prvenství pomohl, samozřejmě v rámci pravidel, prý v tom byl dárkový koš samozřejmě s jídlem… 🙂 Letos vyhrála s časem 3:10:05 Silvie Sebestián a celkově má 5 výher (3:05:58). Po čtyřech prvenstvích má Andrea Bérešová (2:54:17) a taky naše Petra Pastorová (2:56:46)
Pár statistik:
